Vždy mě uchvacovala muzea a expozice diorám, která názorně navodí atmosféru výskytu exponátu v reálném životě a jeho užití. Muzeum je také místem, kde vedle sebe mohou stát např stroje pouhých pár centimetrů a ve skutečnosti je dělily tisíce kilometrů. A toto je případ mého projektu, kdy do jednoho výřezu děje chci zasadit jedno časové období avšak v rozestupu několika tisíc kilometrů. Prvním exponátem je ruské protitankové dělo ZIS-3, které bude sousedit s německým Flakem 38.

Podložka dostala nepravidelný tvar pětiúhelníku a je odlita ze sádry. Padlo tam celé kilečko a k tomu samozřejmě nějaká ta špetka stavebního lepidla, kterého mám v garáži pořád pytel a s manželčiným svolením i substrát pro orchidee. Ne že by orchideový byl lepší, prostě byl po ruce. Vše probarveno po schnutí vodovkama a drybrushováno. Náznaky vegetace opět uhynulá květena po zimním skladování v garáži, však on mužíček aspoň rád koupí v Hornbachu nové s nadějí, že příští jaro zase sklidí něco z rostrinky zvané diorámovník.

Základní idea muzejní dioramy

Základní idea muzejní dioramy

Snad ještě několik slov s těm bělavým skvrnám v rozích kol “zise”. Je to odtávající sníh pro dokreslení atmosféry odcházející zimy a podpoření idee opotřebované zimní smytelné kamufláže. Je to směs Herkulesa a vteřinového lepidla, kterou používám už roky a na vše, co má vypadat jako svár, průstřel nebo tentokrát i zmrazek, který jen ztěží odolává šplhající teplotě. Zbytky sněhu bude třeba řádně probarvit, aby dostaly přirozený vzhled a zároveň působyly dostatečně uměle tvořené šikovným trůrcem expozice Muzea války.

Zbytky sněhu jsou probarvené. Stačí zapouštět tmavší odstíny šedé, nebo dokonce černé do prohlubní vzniklých reakcí vteřiňáku a Herkula a následně drybrush světlejším odstínem šedé po vrcholcích hmoty.  Závěje se takto tvořit asi nedají, ale jako doplněk pro rozražení jednolitosti povrchu je to naprosto dostačující. Rovněž je nabarvená zbytková vegetace, která je opět muzeálně zasazena do bezprostřední blízkosti exponátu. Takto by to v reálu jistě nešlo, ale zde větvičky prohloubí detail při pohledu na pozadí, které se bude dotvářet před ochranný štít kanonu, aby návštěvník pozorovatel dostal autentickou ideu vzhledu toho, co mohla obsluha vidět. Stejně tak větvičky a suché traviny oddělují písčitý povrch pro druhý exponát.

Detail zbytkové vegetace pro prohloubení dojmu prostoru

Detail zbytkové vegetace pro prohloubení dojmu prostoru

Co se zbytkového sněhu týče, tak opět se snažím pro umělý vzhled. Těžko si dokážu představit výrobu něčeho takového v reálu. Snad formou pomačkané textilie a nezbytné práce se stříkací pistolí.

Zbytky sněhu vyrobené mísením Herkula a vteřinového lepidla

Zbytky sněhu vyrobené mísením Herkula a vteřinového lepidla

Nejdůležitější je ušpinění sněhu. Stačí si opět vzpomenout na dobu nedávno minulou, jak vypadá poslední přemrzlá závěj v příkopu u cesty, než se zcela rozpustí. Je to takový filtr okolních nečistot a ty samozřejmě musí obsahovat znázorněný vzorek.
Protože se již brzy vypravím do modelářské prodejny k nákupu balsových desek pro obložení podložky a ohranění stěn muzea vystupujícího do děje viněty, tak jsem namaloval pozadí pro ZIS-3.  Jednoduchá imprese vodovkama s příměsí vodou ředitelných pastelek pro ostřejší kontury a místy zapuštěný strouhaný pastel fixativem. Do druhé poloviny výkresu přijde libijská poušť s mohutnou kupovitou oblačností a nesmí chybět samozřejmě nějaký ten sestřelený ocelový pták.
Malba pozadí pro muzejní expozici
Malba pozadí pro muzejní expozici

Podložku a celé prostředí kol exponátů v diorámě tvoří balsové desky síly 5mm. Složil jsem z nich obvodový rám podstavy, na který jsem přilepil sádrový podstavec s terénem Herkulesem. Obvodové stěny jsem začal stavět s návazností na logiku další stavby tak, aby nad modely byl i strop s technologickým zázemím muzejní budovy a následně i podlaha dalšího patra, do kterého osadím snad ještě jeden exponát.

Pozadí malované na strojní lepence jsem nalepil na Herkules. Jen místy jsem trval na dokonalém přilnutí k podkladové desce. Pokus se zvlní, je to prolblém nerovného zdiva se srovnanou omítkou, aby se lépe malovalo pozadí. Omítky v dalších prostorách jsem udělal ze sádry a jsou “filcované” tvrdým štětcem. Barvené vodovkama ADEL s efektem vzlínající vlhkosti a plísně od spodních partií. Následovat budou trubky a kabely pro zavěšení na zdivo a další uzavírání prostoru.
Počáteční stadium stavby podložky viněty
Počáteční stadium stavby podložky viněty

Kupení balsových desek lze považovat za ukončené. Nyní přijdou na řadu fasádní kreace a příprava na tvorbu expozici přízemního podlaží.

Korpus viněty
V místě /koutě/ pro Flak 38 je opravdu tma, bude tedy nutné volit opravdu velmi světlé kamuflování.
Tmavý kout pro umístění Flaku38
Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články